Mozaika je umělecká tvorba, při níž vzniká z mnoha malých kousků harmonický celek. At· již znázornuje motiv, vzor nebo obrazec, spočívá tajemství mozaiky ve střídavé hře jednoty a rozmanitosti.

Technika vykládání mozaiky je stará (pochází z doby asi 3000 let před Kristem) a velice úzce spojená s architekturou. Starým Rekům a Rímanům sloužila mozaika kromě dekorace velkých ploch (stěn, stropů, podlah koupelen a chrámů) také jako ochranná vrstva stěn budov. I v orientálních zemích se můžeme setkat s mnoha mozaikovými dílky, která zde zůstala jako němí svědci času. Mozaiku najdeme v Pompejích, ale i nad vchodem do chrámu sv. Víta na Hradčanech. ,,Mozaika je věčnost,“ prohlásil jednou jeden umělec. Mozaika nikdy neupadlav zapomění, ale stala se opět populární zejménadíky známému katalánskému architektu Antonio Gaudímu (1852 – 1926) a víden·skému architektu Hundertwasserovi.

Mozaika dnes neslouží jen ke zdobení velkých stěn a plich, ale můžeme jí ozdobit staré, vysloužilé předměty, které tak získají opět nové uplatnění. Skládání mozaiky je klidná a přesná práce. Je to jako puzzle – aby vznikl celý obrázek, musíte skládat k sobě kousek po kousku.

Seznámíme vás blíže s dvěma technikami tvoření mozaiky: přímou a nepřímou metodou. Dále vám přiblížíme způsob, jak z barev či papíru vytvoříte nádherné rámečky, skřínky na klíče či štítky na dveře. Nechejte se okouzlit uměním mozaiky a pohrajte si s jejími tvary a barvami.

Základní pomůcky

Materiál

• různé druhy obkládaček

• starý porcelán

• různé druhy střepů (ze skla, zrcadla apod.)

• mozaikové kameny

• skleněné nugety (můžeme je koupit v obchodech s drobnnými dekoračními předměty)

• kamínky

• mušle

• kovové kousky

  Vaší fantazii se meze nekladou!

Další nástroje a pomůcky

kladívko, nůžky, fix, tužka, pinzeta, balicí papír, houba, starý ručník a gumové rukavice

řezací nůž na obkládačky, štětec, pravítko, diamant na sklo, silikon s vhodnou tryskou, příp. Nůž na koberec, spárovací hmota, kelímek z umělé hmoty nebo gumy, dřívko na míchání, akrylové barvy, oboustranná lepicí páska, lepidlo na tapety, ochranná rouška a ochranné brýle

štípací kleště, řezačka na obkládačky, keramiku a podobný materiál, zubaté kleště

• 
  

• Květináče

Materiál

květináče, barevné obkládačky,lepidlo na obkládačky a spárovací hmota

Nářadí

řezačka, kleště, fix, houba, hadřík, gumové rukavice, umělohmotný kelímek a dřívko na míchání

Namalovat na květináč fixem několik ryb. Rezačkou a kleštěmi si připravit dostatečné množství střípků.

Střípky připevnit na květináče přímou metodou: na zadní stranu střípků

kápnout trochu lepidla a pevně je přitisknout na květináč. U této mozaiky

postupujte stejně, jako když skládáte puzzle, kousek po kousku. Po

uschnutí motiv vyspárovat a vyčistit.

Mozaika z papíru

Album a krabička s motivem růží

Materiál

fotoalbum nebo deník a papírová krabice z hnědého papíru,

barevný papír ve dvou barvách, motiv růží a lepidlo

Nářadí

nůžky, tužka a pravítko

Mozaiku z papíru si vyrobíte velmi snadno. Také materiál je snadno dostupný. Pravítkem a tužkou namalujte na papír proužky široké 1,5 cm a vystřihněte je. Proužky pak roztříhejte na různě velké kousky.

Na album nejprve položte na zkoušku motiv s růžemi a nezapomente´, že roztříhaný motiv vám na albu zabere více místa.

Motiv s růžemi také rozstříhejte a nalepte na album. Volnou plochu pak pokryjte ostatními kousky barevných papírů.

Byla jednou jedna hezká, maličká vesnička, obklopená lesy. Její vysoká zvonice se tyčila nad všechny okolní domy. A nedaleko té zvonice byl domek, v němž bydlela hlavní hrdinka našeho příběhu.
Byla to milá a hezká devítiletá holčička, které všichni říkali červená Mařenka. Její maminka jí tak začala říkat po jejích osmých narozeninách , protože zjistila, že se mařenka čas od času červená v obličeji. Zanedlouho se jí tak začalo říkat po celé vsi.
Mařenčin otec byl dřevorubec. Většina obyvatel ve vesničce byla chudá a ani Mařenčiny rodiče penězi neoplývali a tak nastala těžká doby, když se navíc do lesa dostal obrovský toulavý vlk, z kterého se mezi lidmi šířil strach. s takovým zvířetem za zády se dřevorubcům špatně pracovalo.
Jednou ráno pekla Mařenčina maminka buchty. Když byly hotové, řekla si, že by jich pár mohla poslat své staré matce, babičce Mařenky, která bydlele v malé chaloupce na druhém konci lesa. Zavolala svou dceru a poslala ji k babičce.
  Mařenka byla poslušná, vzala buchty a hrnek s medem a rozloučila se s maminkou.
,, Dej si pozor na toho vlka!" napomínala ji maminka. ,,Neuhýbej z hlavní cesty a vrat se za světla!"
   Mařenka ji všechno slíbila, ale o hrozícím nebezpečí moc nepřemýšlela. Ani nevěděla, jak by se vlkovi sama ubránila. Vždyt neměla tušení, jak to obávané zvíře vlastně vypadá. A tak se vydala na cestu. Vesele si poskakovala, občas se zastavila a přivoněla ke kytičkám, které rostly u cesty.
Stalo se však to, co se dalo čekat. Vlk se schovával v houští a v břiše mu kručelo hlady. Dřevorubci si dávali pořádný pozor, a tak v posledních týdnech nic neulovil. Jen sem tam shltnul nějaké to sousto a to je chudé jídlo pro takové masožravé zvíře, jakým vlk je.
A tak jakmile ucítil kořist, dvakrát se nerozmýšlel. Vyskočil na cestu a ocitl se tváří v tvář Mařence.
  ,,Dobrý den holčičko!" začal vlk a už předem se olizoval. ,,Kam jdeš, smím-li se ptát? " Mařenka, bezelstná a důvěřivá, neviděla na vlkovi nic špatného a protože ji svým výpadem tak překvapil, okamžitě se začervenala. Vlk byl velmi chlupatý a vypadal jako psí kamarád.
,,Jdu za babičkou," odpověděla a červeň z jejích tváří se začala pomalu vytrácet. ,,Mojí babičce není dobře a já jí nesu buchty a med."
Tento výstup vzal vlkovi vítr z plachet a Mařenka okamžitě získala jeho veškeré sympatie. Na svůj hladový žaludek úplně zapoměl. Nabídl Mařence, že si budou hrát a ta ihned svolila. Mařenka navrhla, že půjdou jeden vlevo a druhý vpravo a kdo bude dřív u babičky, ten smí babičce předat dárek. Vlk nečekalani vteřinu, rychle se rozběhl cestou a na košík s dárky zapoměl. Samozřejmě byl také u babičky první. Celý udýchaný zaklepal na dveře domečku. Vtom si uvědomil, že nemá košík. Rekl si tedy, že na Mařenku počká před domem.
Když Mařenka také dorazila, začala se opět červenat. Uvědomila si, že její kamarád vlk není jen věrný, ale že má i dobré vychování. Místo aby myslel na odměnu, raději nenechal vyhrát nikoho. ,,Takového kamaráda jsem ještě nepotkala", řekla si Mařenka v duchu.
U babičky se pak všichni najedli, babička byla štastná, že měla návštěvu a Mařenka poznala, že to její červenání je dokonce požehnáním.
Domů ji její vlk - kamarád doprovodil, aby přišla včas, a už nikdy žádný dřevorubec v kraji, natož Mařenčin otec neosočoval vlka z agresivity. Naopak stal se dokonce kamarádem celé obce. Je to dokonce nyní i vidět i na jeho bříšku, protože ho lidé z obce svými pomejemi tak rozmazlují, že z toho chudák dost přibral.