 |
| Menu | |
| Nové deníky | |
| Nejčtenější | |
|
Dnes nemáme žádný nejčtenější článek. | |
| Nejvíce bodů | |
1: Alexis- 172 bodů
2: dee-dead- 170 bodů
3: Zvrhlik- 125 bodů
4: Harri- 115 bodů
5: don- 45 bodů
| |
| Google | |
| |
|
Writemania - ÄlĂĄnky,povĂdky,pĹĂbÄhy: Deník |
|
|
narozeniny Publikováno:: 11-09-2008 @ 08:46 pm |
|
"Šikulka" poplácala jsem koně po pleci. "Dnes jsi byl opravdu šikovný, škoda jen že nejsi můj." povzdechla jsem si. "Neboj za chvíli už budem doma." Sjeli jsme z kopce a před námi se rýsovaly stáje. Už bezmála půl hodiny hustě sněžilo a foukal silný vítr. Pobídla jsem Zora do klusu a nemohla se dočkat tepla stájí. Jen co jsem odstrojila vrhla se na mě moje nejlepší kamarádka Linda. "Heledˇ, šéf bude mít za měsíc narozky...měly bysme něco začít schánět. Napadá tě něco?"
"Co? ne nenapadá...dáš prosím Zorovi vodu?" Šéfovi narozky! Co to ta prdlá holka zas řeší?!? Já to fakt nechápu zítra mám narozky já a nikdo si na ně nevzpomněl...jak to?
Po nakrmení koní jsem se rychle rozloučila a pádila domů. Už takhle jsem se zdržela dost. Doma se všichni koukali na televizi a nikdo si mě ani nevšimnul...no nic doprošovat se jich nebudu, zalezla jsem si do pokojíčku a usnula.
Druhý den, byla sobota tak jsem si trošičku schrupla dýl, obvykle sice vstávám okolo sedmý a jdu do stájí. Ale dnes mám narozeniny tak to snad nikomu vadit nebude. Když jsem konečně vstala z postele tak byl akorát čas jít k obědu...měla sem ukrutnej hlad protože jsem včera vůbec nevečeřela tak sem překousla i mámin nesouhlasnej pohled, který jasně říkal co si myslí o tomhle vyspávání.Po obědě jsem se sebrala že půjdu ke koním, už sem se chystala odejít, když mě ve dveřích zadržela máma. "Ty jdeš na koně? Snad máš narozeniny, ne?"
"No a? Prostě je jdu oslavit ke koním, protože jak to tak pozoruju, tady se asi nic dít nebude."
"Chceš mi jako říct, že v den svých patnáctých narozenin nebudeš s rodinou?!"
"Promiň, ale nikdo tu o žádný oslavě a rodinný sešlosti nemluvil, tak jak mám vědět, že něco připravujete?"
"Pro mě, za mě. Tak si klidně jeď, dělej jak myslíš!"Ukončila máma rozhovor a odešla zpět do kuchyně.
No super ta má zas náladu, to budou teda ty nejlepší narozky...na ty opravdu nikdy nezapomenu...pomyslela jsem si a už jsem spěchala nahoru do kopce směrem ke stájím.
Myslela jsem si že ten den mě už nic tak hroznýho jako rozhovor s mámou potkat nemůže...mýlila jsem se. Jen co jsem vešla do stájí tak sem jako obvykle zavolala na Zora: "Zoro, miláčku, už jsem tady a něco ti nesu. Ale kdyby dnes byla naše obvyklá sobota, Zoro by vystrčil hlavu z boxu a řehtal by na mě...ale to se nestalo. Něco se děje. Rozeběhla jsem se k boxu-ale ten byl prázdný.
"Dělejte, už sem běží, všichni zase do práce."
"Ahoj lidi, prosim vás nevíte někdo kde je Zoro? Ve svym Boxu není a že by byl v tomhle počasí na pastvinách to se mi nezdá..." "Mno já to nevim" ozvala se Lucka, která právě vyváděla Diega z kruhové ohrady kde s nim cvičila voltiž."
"A ty?" obrátila jsem se na Lindu. Ale ta jen rozpačitě uhnula očima a koukala na zem, než promluvila bylo mi jasné že se něco děje, jen sem nevěděla co. "Tak co? Víš kde je?"
"Víš, nerada ti to říkám ale asi by sis měla promluvit s šéfem. Ten o tom převozu Zora do jiný stáje ví víc než já... "Cože!?! Převoz do jiný stáje? Ale jak to? Šéf ho snad prodal?" V jednom okamžiku se mi zhroutil celej můj život. Otočila jsem se a šla jsem za tim šéfem.
"Ale Markéto sama moc dobře víš že byl na prodej, no tak neplač" utěšoval mě šéf "moc dobře vím jak ti je ale neboj to přebolí, asi bys měla jít domů."
"Ne, počkejte a kam-škyt-kam ho převezli?"
"To ti nesmim říct...noví majitelé si nepřejou abych o tom s kýmkoliv mluvil, ale řeknu ti, že je blízko.Těd jdi domů a odpočiň si, potřebuješ to."
Jen co jsem vešla do dveří, slyšela jsem veselou hudbu a rozjařené výkřiky mých mladších sourozenců. No super...oslava, vůbec nemám chuť něco slavit a už vůbec ne moje narozeniny. Zoro je pryč, bez něj můj život nemá smysl. Už sem měla slzy na krajíčku když do chodby vlítla mamka a začala svůj monolog na téma: já věděla že nakonec přijdeš...
Celou oslavu jsem vnímala jako z dálky, jako bych tam ani nebyla...gratulace a dárky od sourozenců jsem přijímala s nuceným úsměvem a bych tu oslavu nezkazila alespoň jim snažila jsem se vypadat vesele. Ovšem potom na řadu přišel dárek od rodičů...to je u nás doma vždycky velká událost a tak jsem povstala a snažila se zahnat slzy.
"Milá Markétko" pronesla máma a důležitě se odmlčela "už je ti patnáct, a tak jsme si s tatínkem řekli že je na čase abys měla konečně něco svého...aby ses o to nemusela dělit se sourozenci, chceme abys věděla že tě máme rádi a abys pokaždé když se na ten dárek jen podíváš, měla radost ze života. Tvůj dárek na tebe čeká na zahradě...užij si ho." Ani to mamka nedořekla a už jsem běžela do zahrady. Najednou jsem naprosto přesně věděla, co to bude za dárek. "Zoro, zlatíčko moje. Jak já tě miluju." Objímala jsem Zora okolo krku a šeptala mu do ucha: "Od teď už budem jen spolu." |
|
Poslední aktualizace 11-09-2008 @ 08:46 pm
|
|
