Sci-fi, fantasy, mystika,tajemno - Writemania - články,povídky,příběhy

Reanefa je autorem tohoto článku. Pokud pod tímto textem není zobrazen úryvek, klikněte na titulek pro zobrazení celého článku.

„No musíme do toho doža za mistrem Ikitakou ne?“ rozpomněla se na včerejší večer Sára, a stále se opírala ještě v polospánku o trám dveří. Kazuki se pořád usmíval a netušil co se má za několik dní přihodit. Po snídani se oba dva vypravili do Doža a cestou se bavili o spoustě věcech a než se nadáli tak stáli tam kde chtěli…před velikými dřevěnými dveřmi Doža. Mistr je přivítal a vyslechl jejich prosbu. Mezitím byl Kazu na schůzce, když to tak řeknu. Ta schůzka nebyla plánovaná a byla na neobvyklém místě…v kobce… „Kazu zjistil jsi něco nového o tom anděly?“ Zeptal se hlubokým hlasem Kazuův pán Rikhter, jakmile Kazu vešel do podzemních prostor kobky. Hluboce se před svým pánem uklonil a podal hlášení „Anděl tedy můj bratr je z nemocnice pryč. Zotavuje se pomalu a za několik týdnu by měl být už úplně zdráv. A jak jsem předpokládal, zasvětil Sterlingovou a všechno jí řekl. Řekl jí všechno o sobě a o mě a varoval ji před temnem. Teď jsou v Dožu u mistra Ikitaky, který ji má naučit zacházet s mečem, potom chtějí odcestovat do Los Angels za někým kdo jim má pomoci. To je vše můj pane“ Dokončil Kazu hlášení. Kazu občas vůbec nevěděl, proč to dělá nebo dokonce co dělá, i když nechce. Možná je to tím, že v něm přece jen nějaké to světlo ještě je. Ale jedno věděl jistě musí bratrovi zabránit aby odjel z Okinawy, nebo to dopadne zase tak, že ho bude muset sledovat až bůhví kam. A nejen kvůli tomu…

… Je to pro jejich „dobro„. Věděl co se má bratrovi stát cestou do Los Angels, protože mu to Rikhter řekl a zakázal mu zasahovat „Prý ať se stane to, co osud předurčí! Nemám do toho zatahovat svoje osobní věci jako je pomsta le nejde tak docela jenom o pomstu. Jeto pořád můj bratr a to jediné co mám! I tak můžu zabít Kazukiho jen já jen jeho vlastní krev ho může porazit a i on mě může takto zničit. A navíc teď se Sárou to bude ještě těžší“. Potom se musel pousmát, když chce bratra zachránit před jednou „smrtí„dokud se jeho tělo opět zcela nezregeneruje jako tenkrát. Přitom chce bratra pro sebe. Když byl Kazu na cestě domů stále horečně přemýšlel nad tím, proč chce Kazuki do Los Angels a pak mu to došlo. Jeho bratr se chce dostat za ženou, která vidí do budoucnosti a předpovídá osudy magických tvorů a lidí. Ovšem také zná všechny legendy a on chce vědět, jestli nějaká u těch legend nemá co o činění s tím co se děje. „Jednu legendu mi to připomíná, říkávala nám ji matka, když jsme tenkrát ještě spolu lehávali pod jednu přikrývku, abychom si byli co nejblíže sobě. Ta legenda vypráví o dvou chlapcích stejného věku, takže musí jít o dvojčata. Koluje v nich stejná krev a výjimečnost. Jeden má svět zachránit a druhý zničit, avšak když nastane zvrat mohou oba svět zachránit nebo ho přivést do záhuby. A navíc si určitě myslí, že tam bude přede mnou Sára a on v bezpečí, ale to se mílí jsme stejné KRVE. Ale stejně to bude asi nuda ať jako anděl nebo jako člověk je zaslepen láskou k dívce, kterou jsem miloval. Strategii na útěk ze školy si vymyslí, ale na mě určitě zase zapomene to je plus pro mě.“ Kazu se zahleděl na krásný dům s bujnou zahradou, byl rád, že je doma dřív než Kazuki, protože jediný pohled na něj by ho dovedl k šílenství. Bylo tak deset hodin večer, když kazu koukal na hodiny a musel uznat, že bez bratra se tu žít nedá. Buď jsou pořád u mistra, nebo u Sáry doma, že by byl tady nepřipadá v úvahu, protože bych ho musel slyšet. Povzdechl si Kazu. „Proč musím být takoví, takoví zlý? I když se někdy pohádáme je to pak v pořádku, tedy bylo to v pořádku dokud se neobjevily ty sny. Potom jsem přišel na to co je kazuki zač a začal jsem ho nenávidět a jediné co jsem chtěl, bylo zbavit se ho. Vždycky mě předtím hrozně bolí hlava, jako by měla každou chvíli vybuchnout a pak najednou jako bych to nebyl já. Od té doby jsem se ho už mnohokrát pokoušel zabít, potom mi došlo, že spolu můžeme komunikovat i v mysli ale to bylo vše. Neměl jsem žádné výjimečné schopnosti jako má on!“ Náhle si Kazu uvědomil, že sedí v kuchyni a mluví ke sklenici s mlékem. Pomalu se zvedl a mířil ke Kazukiho pokoji, aby zjistil jestli je bratr už doma. Jak předpokládal doma nebyl. „To musí být pořád sní? Už dva dny nebyl doma“pak si ale pomyslel, že i když je tu bez něj nuda tak je to lepší než kdyby tu byl. Nekonečně dlouho se koukal na prázdnou bratrovu postel a pak odešel. Šel k sobě do pokoje chtěl spát ale nemohl usnout. Našel starou fotku Sáry a zahleděl se na ní. Jak ji miluje, je tak krásná ale teď je s ním. „Všechno mi sebral“. Přitom cítil opět velkou nenávist, kterou v sobě uchovává vůči bratrovi.